Historie obce

Vícov leží asi 12 km západním směrem od města Prostějov a prochází jím silnice č.18.
První historickou písemnou zmínkou o Vícově je zápis v zemských deskách olomouckých a brněnských z roku 1355, tedy z doby vlády krále Karla IV. V této době byl vesnicí vladyckou v majetku vladyky Henzlína z Vícova a jeho manželky Zbyňky. V roce 1384 pak Vícov získal od Zbyňky a jejích synů Ješek Puška z Kunštátu. Po 15 století, jenž bylo charakteristické častým střídáním držitelů statků vlivem zadlužování (páni z Kravař, páni z Boskovic), se Vícov dostal do rukou pánů z Pernštejna. Od nich jej pak odkoupil jako součást plumlovského panství v roce 1602 Karel Liechtenstein. V těchto dobách pocházely příjmy náležící k panství kromě zemědělství také hlavně z hospodaření v přilehlých rozsáhlých lesích a na rybnících náležících k vesnici. Dnes už na území obce není žádný rybník a jedinou přirozenou vodní nádrží je zatopený kamenolom. Rybník uprostřed obce byl zavezen v roce 1961 a připomíná jej tu už jen travnatá plocha obklopená vzrostlými lipami, které místní ze zvyku říkají rybníček. Jedna z těchto lip byla zasazena Sokolskou jednotou 1.5.1918 a je u ní pomník s nápisem „Lípa svobody“. Kromě této lípy byl v roce 1928 při desátém výročí konce světové války postaven pomník památce padlým občanům. Po druhé světové válce pak přibylo k 29 jménům padlých z první světové války také 10 jmen umučených občanů v posledních dnech druhé světové války. V roce 1932 přibyl k pomníku padlých ještě kámen s pamětní deskou ke stému výročí narození Tyrše a parčík za kostelem byl upraven a pojmenován „Tyršův sad“. Uprostřed obce je kostel sv. Floriana. V jeho sousedství je bývalá škola a mateřská školka.